Chudák chlapec slíbil" Vezmu si tě, až budu bohatý " malé holčičce, která ho nakrmila — po...

Chudák chlapec slíbil„Vezmu si tě, až budu bohatý. Malé holčičce, která ho nakrmila, po letech se vrátil. Viktoria držela v rukou poslední kousek chleba se sýrem. Měla ho schovaný na odpoledne, ale když uviděla hubeného chlapce sedět u plotu se sklopenou hlavou, ani na vteřinu nezaváhala. Beze slova si k němu sedla a jídlo mu podala. Chlapec jedl hltavě, až se mu třásly ruce. Když skončil, podíval se na n očima plnýma studu a řekl tiše: "Až budu bohatý, vezmu si tě." Viktoria se jen zasmála. Netušila, že tenhle dětský slib si on ponese celý život a že se jednoho dne opravdu vrátí. Viktoria byla malá hubená holčička z copánky, které jí maminka každé ráno pečlivě zaplétala, než odešla do práce. Žili skromně, ale doma nikdy nebyl hlad. Maminka jí vždycky připravila jednoduchý oběd staré krabičky a přidala větu, kterou Viktoria znala na spaměť. Když máš víc než druzí, rozděl se. Ten den seděla Viktoria na schodech před školou a čekala, až zazvoní na odpolední vyučování. Otevřela krabičku a vytáhla chleba se sýrem. V tom si všimla chlapce u plotu. Byl špinavý. Oblečení měl o několik velikostí větší a boty roztrhané tak, že mu bylo vidět na prsty. Seděl tiše, bez natažené ruky. Jen se díval ne na n, na jídlo. Viktoria ho pozorovala pár vteřin. Pak vstala, přešla k plotu a bez ptaní mu chleba podala. „Tady," řekla prostě chlapec s sebou trhl, jako by čekal výsměch. „Proč, zeptal se nedůvěřivě. „Potože máš hlad," pokrčila rameny. Vzal si jídlo opatrně, jako by se bál, že si to někdo rozmyslí. Jedl rychle, ale snažil se kousat potichu. Viktoria si všimla, že má ruce plné škrábanců a starých modřin." „Jak se jmenuješ? " zeptala se. "Alex," odpověděl s plnou pusou. "A ty, Viktoria?